Když se řekne cyklus, váš mozek automaticky vyplivne adjektivum menstruační (alespoň u blogu Whoop·de·doo). Ale my se zaměříme na velkorysejší časový úsek, než je jeden lunární měsíc. Na celý život ženy a milníky, které jednotlivé etapy jasně ohraničují.

První etapa 

První menstruace jako tečka za dětstvím. Stydlivě se svěřujeme mámě. Zkoušíme menstruační vložky, tampony, kalhotky a kalíšky, abychom si vyzkoušely, co nám (ne)sedí. Svoje tajemství před kluky střežíme (často až do věku, než se perioda stane normou, potvrzením reprodukčního zdraví).

Tour de Femmes k zralejšímu já

Těhotenství a porod nám sebere poslední špetku nevinnosti. S láskou i strachem sledujeme rapidní metamorfózu svých těl, priorit a lifestylu. S poslední kontrakcí na svět přivedeme – kromě potomka a placenty – také zralejší verzi sebe samých.

A pak naše fertilní období uzavře klimakterium a menopauza. Signál, že (po letech péče o druhé a honbou za úspěchy) máme na první místo dát opět sebe. Volání těla po zpomalení (které často ještě nechceme slyšet). Zatímco o menstruaci a porodu se v éteru diskutuje čím dál otevřeněji, přechod a sexualita starších žen je stále tabu.

A muži?

Tři velké události vycházející z naší tělesnosti fungují jako přechodové rituály (i když od jejich kolektivních oslav po boku zkušenějších žen společnost spíše upustila). Pomáhají nám jednotlivé kapitoly uchopit a uzavírat. Učí nás přijímat: plynutí času a jeho podpisech na naší kůži, tkáni, kostře.

Muži to mají těžší v tom, že jejich vývoj je lineární, nerámují ho podobné zlomové okamžiky. U přírodních národů korunovala přerod chlapce v muže rituální zkouška dospělosti (jako tanec na uhlících nebo přeskakování býka). Západní civilizaci takové tradice chybí, proces transformace je nepojmenovaný, ve všech svých stádiích. Netušíme, kdy se z kluka stane chlap a z otce kmet.

Absence vlastní zkušenosti s cykličností pak pánům logicky komplikuje pochopení té ženské. Proto vám ji chceme prostřednictvím našich témat alespoň přiblížit.

A teď to pochopení v praxi

Přemýšlíte, jak do praxe přenést fakt, že máte o ženském cyklu a jeho proměnách povědomí, že se ho snažíte chápat a ctít? Máme pár tipů!

• Mluvte o tělu a jeho projevech s respektem. Ačkoliv v tom fatálně selháváme i my, když menstruaci nazveme před kamarádkou krámy nebo popíšeme nechráněný sex spojením naštěkat do boudy. Slova mají nad naším podvědomím větší moc, než si připouštíme. Na hrubosti není nic vtipného nebo sexy.

• Naše tělesné změny nepopírejte, ale podporujte nás v jejich vědomém přijetí. My dobře víme, že po dvou dětech nemáme tělo jako ta pětadvacítka, kterou jste si tenkrát nabrnknuli. Nepotřebujeme slyšet milosrdné lži, ale ujištění, že vás pořád přitahujeme. I s křečovou žílou nebo jizvou, kterou nevnímáte jako vadu na kráse, ale jako suvenýr ze společné cesty životem.

• Podržte nás v krizi spojené s proměnou. Změny spjaté s menstruací, porodem nebo přechodem totiž bolí, víc na duši než na těle. Pláčeme. A zapomínáme na to, že každou situaci si dokážeme zpříjemnit. Trápí nás povolené svalstvo pánevního dna, díky kterému se snížila intenzita našich orgasmů? Připomeňte nám, že Venušiny kuličky umí otočit kormidlem. Stěžujeme si na vaginální suchost (která neprovází jenom menopauzu, ale také období těhotenství a kojení)? Přineste nám místo čokolády lubrikační gel. Každá situace má řešení, jen ho přes slzy třeba nevidíme.

A jak je to s čtyřmi tvářemi, které vám ukazujeme během jednoho měsíce? Na to se podíváme příště v článku Synchronizace slasti.