Nejistota ze vzhledu genitálií – jak se s ní srovnat?

Jak reagovat, když se vám s nejistotou svěřuje partner(ka)?

Pokud se vám partner(ka) svěřuje se svou nejistotou, nechlácholte ho/ji okamžitě tím, že ve vašich očích je naprosto bez chybičky. Neucítí pocit napojení, získá dojem, že ho pořádně neposloucháte. Svěřuje se vám v silné emoci a vaše racionální argumentace nepadne na úrodnou půdu. Raději nabídněte objetí a společné prožití pocitu. „Aha, vážně? Nikdy mě nenapadlo, že se vnímáš takhle kriticky. Pojď ke mně.” Pak teprve přidejte svůj úhel pohledu.

Pořád se při vzpomínce na svůj (domnělý) nedostatek nervózně ošijete a říkáte si, že na něj během příjemné večeře určitě zavádět řeč neplánujete? Abychom vás v komunikaci bez zábran podpořili, přinášíme vám dvě zpovědi našich fanoušků. Doufáme, že vám dodají potřebný nadhled (fakt v tom nejste sami!) a odvahu.

On: když nejde o zdraví, žíly mi to netrhá

Dřív jsem řešil velikost penisu, jako každej druhej chlap. Zdál se mi malej, alespoň v klidu. V erigovaným stavu ovšem dosahoval běžnejch českejch rozměrů, když budu věřit číslům z průzkumů. Časem se moje pozornost posunula k šourku a skutečnýmu problému – varikokéle.

Varikokéla je v podstatě kýla křečový žíly na varleti (“zbytnění žilní pleteně”, pokud si pod tím něco představíte). Levý varle mi díky tomu visí viditelně víc než to druhý. Tahle anomálie má kromě vizuální roviny i nepříjemnej zdravotní dopad. Rozšíření žil znamená větší množství krve v šourku a (nežádoucí) vyšší teplotu varlat. To se projevuje snížením počtu spermií i jejich kvality. Proto mě ohrožuje i vidina neplodnosti.

Příčina? Genetika a horší kvalita žilní stěny. To souhlasí – na operaci tradičních křečáků jsem byl už před třicítkou. I varikokéla se dá řešit chirurgicky, ale podle výsledků spermiogramu u mě jde “jen” o kosmetickou vadu, proto jsem pod kudlu zatím nešel.

Žádná moje sexuální partnerka to v životě nekomentovala. Já to téma otevírám jen v dlouhodobejch vztazích, právě v kontextu reprodukce. Místo vzhledu se soustředím na objektivní zdraví a plodnost, ale nahej rozhodně nikde neběhám rád.

Ona: dvakrát měř, jednou šij

Vulvu a vagínu vnímám jako zásadní orgány, bazál mojí ženské identiy. Proto jsem už v těhotenství měla vítr z porodních poranění. Nakonec jsem měla jen drobná poranění v pochvě a částečně utržený pravý malý stydký pysk. Ten se odtrhnul od klitorisu a na jedné straně “povlával”.

Část, která ke klitorisu nedoléhala, byla velice citlivá. Bolelo to běžně i v kalhotkách, protože to místo najednou drhnulo o oblečení. A taky to prostě nevypadalo dobře. Řešila jsem to se svým gynekologem, který se nabídl, že by to šlo plasticky řešit. Že by odstranil citlivou povlávající část malého stydkého pysku, protože přišití zpátky ke klitorisu by bylo riskantní, neboť by mohlo být vše později ještě bolestivější a vyřešila by se jen vizuální stránka.

Během operace došlo k omylu, který dodnes nechápu. Místo plastické úpravy malého stydkého pysku mě doktor sešil v jiné oblasti vulvy, blíže poševnímu vchodu. Taková úprava nebyla plánovaná, potřebná a výsledek popravdě nic moc neovlivnil. Jako by se nic nestalo. Jen jsem ztratila důvěru ve svého lékaře. Nabízel mi další operaci v narkóze, kterou jsem však s malým, stále kojeným dítětem odmítla.

Po několika měsících bolestivost pysku odezněla a já se smířila jsem se i s vizuální stránkou. Teď to beru jako součást svého nového já, nepřijde mi to ošklivé, je to prostě drobná anomálie na mém těle. Na sebevědomí mi to neubírá, protože mě to při sexu už neomezuje. Naopak se moje prožívání intimního života se po dvou porodech obecně dost zlepšilo, takže tohle je opravdu už jen drobná kosmetická vada. Ale k přijetí své vulvy 2.0 jsem potřebovala dlouhé měsíce.