Kristýna Vondrová
Cena jednoho obědového menu v české restauraci. Tak by se dala bagatelizovat výše nákladů na menstruační pomůcky v měsíčních rozpočtech českých žen. Kdyby každá desátá nebyla ohrožená chudobou, jak nemilosrdně ukazují data ČSÚ. Pak si raději uvaříte doma a do kalhotek zmuchláte toaleťák. I když nejste samoživitelka. Jak vypadá menstruační wellbeing v Česku a proč souvisí se vzděláním, stigmaty nebo Whoop·de·doo?
Termínem menstruační chudoba označujeme nedostatek přístupu k hygienickým prostředkům (menstruační vložky, tampony, kalhotky nebo kalíšky) nebo pohodlným a bezpečným sanitárním zařízením, které jsou pro péči během periody nezbytné. Menstruující ženy pak stojí před dilematem: koupím si balení vložek privátní značky řetězce (za cenu odepření si jiných základních věcí), nebo si tentokrát vystačím s kusem látky?
A nejde jen o otázku subjektivního komfortu. Menstruační chudoba má totiž fatální dopady, mezi které mimo jiné patří:
zvýšené riziko infekce (z používání nevhodných náhražek)
vynechávání školní docházky
pocity studu a ponížení
Také zahoďme narativ, který menstruační chudobu spojuje jen se zeměmi třetího světa, lidmi bez domova nebo osobami s nízkým příjmem a vzděláním. Průzkum psycholožky Manuely Haug ukazuje, že “v suchu” nejsou ani české vysokoškolské studentky.
Manuela navázala na projekt Neviditelní z roku 2021. Ten upozornil na alarmující skutečnost, že 12 000 studentů vysokých škol v ČR je ohroženo chudobou. Proto se zaměřila na studentky od 18 do 26 let a zpracovala výsledky od 1102 respondentek. Zamyslete se nad třemi čísly z výzkumu:
30 % dotázaných uvádí, že jim zbývá méně než 2000 Kč měsíčně po uhrazení nezbytných výdajů jako jsou nájem, potraviny, doprava atd.
pro 40 % dívek představuje nákup pomůcek finanční zátěž. Stejné procento pak vědomě volí nižší kvalitu na úkor příznivější ceny.
26 % nosí menstruační pomůcky déle, než by měly, aby ušetřily (což nás vrací k výše zmíněným vaginálním infekcím). Podobný podíl studentek nemá ve škole přístup k záchodům s dostatkem soukromí (např. umyvadlem u mísy na umytí kalíšku).
Neumíme si pak představit, jak by vypadaly odpovědi žen z dalších ohrožených skupin. Jejich zkušenost s nedostatečnou dostupností hygienických potřeb nebo mizerným přizpůsobením veřejného prostoru prožívání menstruace bude ještě tristnější.
Manuelin výzkum taky poukázal na stigmata, které menses stále provází, i když se ptáme vzdělaných představitelek generace Z. Třem čtvrtinám zúčastněných dívek je nepříjemné nést menstruační pomůcky viditelně v ruce a snaží se je schovat. Pokud mladé ženy kvůli menstruaci zameškají školu, práci nebo volnočasové aktivity, 41 % z nich se raději vymluví na něco jiného. Asociace s něčím špinavým a společensky nevhodným v našich hlavách přetrvává.
Stigmata brání otevřené komunikaci a dostupnosti informací, prvnímu (nultému!) kroku v boji s menstruační chudobou. A naopak, ta zase posiluje stigmatizaci, protože nedostatek přístupu k hygienickým potřebám vede k pocitu studu a izolace dotčených žen (které se často během svých dnů neúčastní pracovního nebo vzdělávacího procesu). Proto věříme, že naše značka má do veřejné diskuze o menses neúnavně vstupovat a roztleskávat ji.