Jak jsem psala pro Forbes o svém prvním milionu?

Když jsem pak po letech obhajovala svou diplomovou práci – sadu intimních pomůcek pro ženy Whoop·de·doo, můj dětský sen o vlastní značce ve mně přetrvával. Díky tomu, že se moje práce díky ocenění Národní ceny za studentský design dostala do médií, jsem dostala příležitost. Lidé měli o produkty zájem a já měla vizi – vizi prémiové značky pro ženy, která bude nabízet kvalitu a zároveň to bylo něco co, mně samotné na trhu chybělo.

Věřte svým dovednostem a svým vizím

Když jsem se před sedmi a půl lety rozhodla začít s výrobou a prodejem „na vlastní triko“, spousta zkušených kamarádů podnikatelů mi to rozmlouvala s tím, že mi tenhle můj „dětský“ obchodní model (první produkt vydělá na ten další atd.) nemůže fungovat. Viděli to zvenku. Malou holku, která má necelý metr šedesát, vypadá sotva na dvacet a chce mít svoji značku. Ale já už měla za sebou 10 let produkčních zkušeností, a tak jsem se nebála všechno si zorganizovat, zařídit a oslovit výrobní firmy. A tím, že jsem od mala „poslušná holčička“ a k tomu cítím možná až přehnanou zodpovědnost, tak se mi bez závazků k někomu dalšímu pracovalo svobodněji.

Neměla jsem zodpovědnost za cizí peníze. Vzala jsem si stavební spoření a šla jsem do toho, protože jsem tomu věřila. A řekla jsem si, že v nejhorším případě to bude jenom můj průser. A to mě uklidňovalo. I když moje vize byla velká, začala jsem postupně. Pouze s jedním produktem, abych zjistila, zda to lidi opravdu chtějí a ono to zafungovalo.

S odstupem času chápu obavy mých zkušených kamarádů. Nyní už bych je měla taky, protože vím věci, které jsem tenkrát nevěděla. Já ani nevěděla, že existuje nějaký online marketing a prodeje jsem rozjela úplně z čista z mého e-mailu a pak i díky tomu, že ten produkt si lidé chválili a šířilo ho dál.

Hlavou proti zdi. Trpělivost a kvalita

Značce jsem dala jasné body. Na prvním místě byla kvalita produktů. I proto jsem se rozhodla pro výrobu v České republice. Protože jsem byla hnána vnitřní představou, jak mají produkty vypadat, vybírala jsem výrobce a dodavatele ani ne tak podle ceny, ale podle toho, jaký mají přístup k výrobě. Jestli je vlastně zajímá, co vyrábí a jestli mají rádi výzvy. Párkrát jsem měla nakročeno to vzdát. Třeba když jsem na crowdfundingové platformě Indiegogo před pěti lety „předprodala“ vibrátory za 1 milion korun a následně jej utopila ve vývoji vibrátoru, který se nedařil.

Ale obrnila jsem se trpělivostí, a i když se vše opozdilo a já si musela půjčit z banky na další investice na vývoj a provoz, podařilo se to dotáhnout do konce. A výrobu rozjet, bez toho, aniž bych musela utíkat někam za levnou výrobou do Číny. Letos se mi dokonce moje teorie o lokální výrobě potvrdila. Když byla pandemie a nikdo netušil, co se bude dít, tak jsme obvolali naše české dodavatele a výrobce a věděli, co se u nich ve fabrikách děje. Věděli jsme, že se sice všechno trochu zdrží, ale výroba ani kontakt se nepřerušil.   

Buďte úsporní a investujte do toho, co skutečně potřebujete. Když se to rozjede, nebojte se popustit uzdu

Nedělalo mi problém se uskromnit a veškeré finance dávat zpět do firmy, spoustu věcí si vyřešit sama a tím ušetřit. Takže jsem dělala úplně všechno. Od běžných kancelářských prací, balení zásilek, přes design až po řízení výroby a prodej.

Veškeré investice jsem zvažovala a vždycky jsem si pokládala otázku, zda skutečně to či ono nezbytně potřebuji. Bylo důležité mít fungující mobil a počítač. Místo luxusní kanceláře jsem měla jednu místnost ve skladu mých kamarádek, kde se dělo vše. Včetně kompletace produktů. Díky tomu jsem mohla opravdu s malým budgetem rozjet výrobu i celou značku.

Ale nejde to donekonečna. Nastal moment, kdy jsem si řekla, že je potřeba se posunout a začít práci delegovat. Paradoxně to byl pro mě dost těžký úkol. Neuměla jsem to. A stále se to učím. Je to jako když máte přeskočit potok. Musíte vychytat ten okamžik, kdy už máte na zaměstnance nějaké peníze, ale musíte si vybrat ty, kteří vás podpoří, nikoli zruinují. A skočit.

Dávejte důvěru

Teď jsem ve fázi, kdy si dopřeju pohodlnou židli a moc ráda platím lidem za skvěle odvedenou práci. Taky zbožňuju, když přijdou se svými nápady a já jim můžu nechat volný prostor. I přesto, že jsem po předchozí zkušenosti říkala, že do žádného crowdfundingu už nikdy nepůjdu, šla jsem. Dneska je poslední den naší kampaně na Hithitu na nový menstruační kalíšek Whoop·de·doo. A bylo to úplně jiné než před pěti lety.

Máme něco přes milion. A už teď vím, že nový produkt stihneme. Nebyla jsem v tom totiž sama. Takže jsem si to vlastně i užívala a mohla se soustředit na to co mi jde nejlépe – na vývoj produktů. A najednou jsem měla prostor na další aktivity, třeba na náš nový podcast o intimitě.

Mějte otevřené oči i uši a nechte si pomoct, když vám to někdo nabídne

Bez lidí okolo sebe, které to moje nadšení a urputnost bavila a drželi mi palce, bych to nedala. A ani bych se nedopočítala, kolik lidí mi pomohlo. Moji bývalí spolužáci a nyní kolegové, se kterými doteď spolupracuji, mi na začátku za svou práci neúčtovali a domluvili jsme se, že jim zaplatím, až na to budu mít. A to se stalo. A já jsem jim dosud vděčná. A těch lidí, kteří mě podpořili je fakt hodně. A je důležité na to nezapomínat a držet sliby.

Co bych udělala jinak?

Někdy mám pocit, že muži jsou obdařeni jednou skvělou vlastností. Umí se na věci podívat s větším nadhledem a neřeší tolik detailů. Někdy se zaseknu nad drobností, která ve výsledku nemá pro celou firmu zas až takový význam. Občas něco tímto přístupem zpomalím a zbytečně vyčerpám hodně svojí energie. Takže si myslím, že bych ten volant neměla držet tak pevně.

Foto: Lukáš Hausenblas