Arsen a olovo v tamponech? Kauza léta pod lupou

Kauza léta 2024: tampony obsahují olovo i arsen

Výzkumníci z Kalifornské univerzity v Berkeley se (jako první vůbec) zaměřili na obsah kovu v tamponech. Ve Spojených státech, Anglii a Řecku nakoupili (prostřednictvím kamenných prodejen i e-shopů) pomůcky od 14 různých značek a podrobili je pečlivému testování.

Výsledek vědcům vyrazil dech: u všech tamponů totiž detekovali přítomnost těžkých a toxických kovů (např. olova, arsenu, chromu, mědi, železa, manganu nebo rtuti). Jejich množství se lišilo podle místa prodeje a produktové řady. Organické tampony sice obsahovaly méně olova, ale “vítězily” na obsah arsenu.

A nebavíme se o marginálním překročení povolených norem. Žádná “bezpečná úroveň” kovů v tamponech totiž neexistuje. Skrz citlivou sliznici pochvy se zmíněné látky dostávají přímo do krve a působí jako tzv. endokrinní disruptory (chemické látky s nepříznivým vlivem na hormonální rovnováhu žen). Vystavování organismu těžkým kovům navíc může ústit až v rakovinu, demenci, cukrovku, neplodnost a další zdravotní komplikace.

Nedostatečná regulace trhu a testování s modrou krví

Zaráží vás, že nenacházíme oporu v evropské legislativě, která nad svými spotřebiteli drží ochrannou ruku? Podle směrnice o obecné bezpečnosti výrobků musí být všechny výrobky uváděné na trh EU bezpečné. Jenže regule neukládají výrobcům povinnost své produkty chemicky testovat.

Když mluvíme o testování, dovolte nám ještě jedno postesknutí. Až do roku 2023 se vložky a tampony testovaly s modrou tekutinou místo opravdové menstruační krve. Tak docházelo k nesprávnému hodnocení absorpčních schopností a – především bezpečnosti – pomůcek. V televizních reklamách nám mýtická modrá kapalina zadělala na stud a tabu provázející menstruaci, v laboratořích na nedozírné zdravotní následky. Přiznávat barvu není otázka estetiky, ale života.

Kde se toxické látky v tamponech berou?

Těžké kovy nejsou jedinou problematickou složkou výrobků, které si s bezelstnou důvěrou pravidelně zavádíme do vaginy. Slušnou paseku umí napáchat také pesticidy nebo ftaláty. Jak se toxické látky do hygienických potřeb vůbec dostávají?

1. Pěstování bavlny. Hlavní surovinou pro výrobu tamponů je bavlna. Její pěstování se neobejde bez použití pesticidů, herbicidů a dalších hnojiv.

2. Bělící procesy. Aby tampony splňovaly předepsané požadavky na čistotu, jejich buničina se bělí. Tak se do ní dostávají dioxiny (chemické sloučeniny chloru).

3. Parfemace tamponů. Běžnou složkou jednorázových pomůcek je i neutralizátor zápachu nebo přidané vůně. Další zdroj syntetických barviv a hrozba pro vaginální mikrobiom.

4. Znečištění životního prostředí. Voda, půda i vzduch dlouhodobě trpí klimatickou změnou a znečištěním, což vede k akumulaci toxických látek v životním prostředí.

Bio tampon není řešení

Právě my ženy jsme v otázce udržitelnosti hnacím motorem změny. Ve svém spotřebitelském chování klademe důraz na šetrnost a bezpečí ve větší míře než muži. A výrobci tamponů na naše tužby odpovídají hnědými obaly, které imitují recyklovaný papír, a nepřehlédnutelným sloganem “vyrobeno ze 100% certifikované organické bavlny”.

Jenže jak vyplývá z předchozích řádků, ani upřímná snaha odpovědných a ekologicky smýšlejících firem nestačí k tomu, aby její finální produkty neobsahovaly toxické látky. Nehledě na to, že neexistuje žádná legislativní definice toho, co takové označení v praxi znamená.

S lékařským silikonem neriskujete

Způsobem užití se tamponu nejvíc blíží menstruační kalíšek. Nenajdete v něm žádné kovy, BPA, ftaláty, absorpční látky nebo deodoranty. Nevystavujete se s ním vysušování poševní sliznice nebo nežádoucímu množení bakterií a doprovodnému zápachu. A nevyhodíte do koše 1200 použitých jednorázových pomůcek (pokud budete náš kalíšek používat pět let – ve skutečnosti ovšem vydrží až dvojnásobek času).

Pořád váháte? Přečtěte si také:

• Kalíšek vs. jednorázové menstruační pomůcky

• 7 tipů, které vám pomůžou používat kalíšek s jistotou hned napoprvé

• Přiznání: Miluju menstruační kalíšek!