Taste The Red again

Tato avizovaná podpora měla spočívat v tom, že si jako podnikatel vezmete půjčku se vším všudy – i s klasickými úroky – které vám budou navráceny, ale nějak nebylo jasné, kým a kdy. Ani jedna z bank, přes které se to muselo vyřizovat (před podáním žádosti musíte mít schválenou klasickou půjčku bankou), to nevěděla. A i přesto tyto pseudopomoci prý byly vyčerpané během chvíle.

Já mám zkušenosti s COVID Praha – třetí vlnou pomoci podnikatelům. Máte den na to všechno vyplnit, domluvit se s bankou, připravit k tomu všechny papíry, všechna daňová přiznání, výkazy ztrát a zisků, sehnat razítka. A pak netrpělivě čekáte, až se slavnostně druhý den v osm hodin ráno otevře internetová brána ČMZRB a vy budete moci žádost podat. Musí být ovšem formálně bezchybná, jinak vám ji vrátí a máte smůlu.

Pomaloučku nahrávám asi patnáct souborů, pěkně jeden po druhém, aby nenastal nějaký error. Chvíli po osmé se sesype systém. Hlásí to chybu a pak se objeví přes celý screen rudá informace, že veškeré prostředky jsou vyčerpané. Nazdar. Čau. Dlouhej nos.

Viděla jsem taky rudě a nejen tu obrazovku. Připadala jsem si, že dražím nějakýho dostihovýho koně. Pamatujete si? Narcius a Napoli, to jsou ty dva nejdražší na konci hracího pole, totálně nedosažitelní. Prostě kdo dřív přijde, ten dřív mele a ještě se musíte trefit do správnýho políčka, jinak kolo stojíte nebo platíte. Došlo mi, že to je totální hra, ale úplně jinejch hráčů, než jsme my. Jak chce tímto stát pomoci ekonomice? Aby to dávalo smysl, pomoc by měla být přece celoplošná, pokud se má něco udržet v chodu. A myslím, že se to dá i docela jednoduše spočítat, kolik komu dát.

Tady jde ale spíš o to, jak nenápadně nepomoci nikomu. Stát tu není pro nás, ale my pro něj. Podnikatelům zatím neposkytl ze své pokladničky nic, možná i proto, že ona pomyslná skříňka zeje prázdnotou a do rozhlasu se vykládá něco o 1,2 bambilionech poskytnutých na podporách. Nevím o nikom, kdo by tuhle podnikatelskou podporu získal. A byla bych moc ráda, kdybych se dozvěděla, že ji alespoň jeden potřebný má. Ale, kdo to má? Kdo to má? To se nedozvíme. No ale na čapáku bude možná novej komín nebo tak něco.

Myslím si, že jsem velmi trpělivá, shovívavá a chápavá. Ale tohle je nějak moc. Zvykla jsem si, že se člověk musí protloukat sám, a tak jsem zázraky nečekala, ale předstíraná pomoc je fakt horší než žádná. Do toho mi volají z médií, že se všude říká, jak parádně teď frčí business s erotikou, jestli to je pravda. Mno, na vibrátory čekáme a zatím šijeme a žijeme a jsme rádi, že ženy posilují pánevní dno i v karanténě. Vývoj Whoop·de·doo kalíšků se sice o pár měsíců pozdržel, ale naštěstí se úplně nezastavil. Ve fabrice měli omezený provoz, a tak nám u prototypů kalíšků omylem udělali jinou barvu. Krásnou mořskou modrou. Ale teď už jsme na tý naší.

Kalíšky totiž budou červený. Jenom červený.  A to jsem vám dneska chtěla říct. Vypadaj nádherně a po prvním vyzkoušení můžu říct, že jsou i plně funkční. A z toho mám radost! Teď nás čeká měsíc testování a když se nezaseknem s finální formou nebo nečím jiným, v září budou k mání.

Foto: Adam Dvořák