POV: sobotní noc v berlínském fetiš klubu KitKat

Jmenuju se (Kris)týna a pro Whoop·de·doo píšu od roku 2022. Dnes vás s sebou vezmu do berlínského fetiš klubu KitKat, kde se techno z repráků mísí se slastným vzdycháním kopulujících ravers. Pokud rádi zkoumáte hranice vlastní intimity, tohle čtení vás bude bavit! 

Rozlučka po berlínsku

Můj kamarád Xoch se po pěti letech života v Berlíně stěhoval zpátky do rodného Mexika. Kromě klasického posezení v hospodě se chtěl taky rozloučit i s místní klubovou scénou. Ve čtvrtek večer mi nahrál rozjuchanou hlasovku o tom, že v sobotu vyrazíme do KitKatu, nejslavnějšího fetiš podniku metropole.

Moje první reakce? Neblbni, nemám co na sebe! KitKat je totiž vyhlášený svým přísným dress codem, který je typický pro cílovou skupinu klubu. Útočiště tu už přes 30 let nachází nejen queer komunita, ale hlavně fanoušci BDSM. Paka v džínách a bílých teniskách u vstupu nemají šanci. Vyhazovači chtějí vidět latex, kůži, chokery, harnessy, korzety, fishnetové overaly a tak. Kinky outfitem dáváte bouncerům najevo, že rozumíte hedónistické filozofii klubu.

Xoch mě uklidňuje tím, že KitKat penetrujeme brzo, kdy je door policy shovívavější. A vysvětluje mi, že už nefrčí černočerná estetika, ale třpytky a větší hravost, jako kdybych jela na fesťák. Balím si svoje normcore krajkové body a doufám, že se můj kámoš neplete.

Drama u vyhazovačů

Paradoxně je to on, pravidelný frekventant zdejších parties, kdo u vchodu dostává hard times. Vyhazovačům se nelíbí jeho růžové šortky, jejichž materiál příliš evokuje sportovní plavky. Xoch si do nich sahá s větou “I can go naked”, ale obsluha je neoblomná. “Naked is boring to me.” Plán B nemáme, s neúspěchem nikdo nepočítal.

Nakonec se bouncer ptá mě, jestli se mi ohoz kolegy líbí. Horlivě kývám. Pustí nás dál. Naši další dva kamarádi na sobě mají sukně, to se chytí na první dobrou. V době našeho příchodu (21:30) se na ulici ještě netvoří fronta. V turistické sezóně to asi bude horší.

Digitální detox zdarma

Platíme vstup 20 € a odkládáme si na ramínko civilní svršky. I mobil. Zalepení čočky fotoaparátu tady nestačí, smartphone zůstává v šatně, bez výjimky. Papírový lístek s číslem dostáváme v malém igelitovém sáčku, aby se nám nerozmočil. Chytrý detail. Následuje poslední kontrola – letmý pohled do ledvinky, před kterým se případné nelegální substance snadno skryjí. Klaplo to, jsme na bále!

Domlouváme si meeting point pro případ, že nás horečka sobotní noci neplánovaně rozdělí. Kupujeme si pivo (5 €) a mí průvodci mi dávají malou tour. Předpokládám atmosféru ve stylu Ankali, temno, kouře, studené dlaždičky. Proto mě překvapí barevné stěny s fluorescenčními prvky. Obcházím dvě hlavní stage, kde duní techno, a nakukuju do dalších bočních chodeb, co se otevřou v průběhu večera. V jedné z vedlejších komůrek dokonce hrajou bachatu. Svou spletitostí mi prostor připomíná holešovický Cross.

Srdcem klubu je pro mě chill zóna se saunou, bazénem, štědrým místem k sezení a světélkujícími palmami kolem. Na hladině pluje obrovská nafukovací labuť, nad vodou visí kovová houpačka. Když do oázy relaxu vcházíme, končí tu smyčcový koncert. Nahé performerky si balí svá fidlátka a červený koberec. Mou pozornost upoutá také bohatá mísa s ovocem včetně ananasu. První pomoc pro chvíle akutního hladu nebo nadměrné intoxikace.

Ani o záchody v KitKatu není nouze. Na část kabinek se chodí jen po jednom. Pokud na toaletu míříte ve skupině, rovnou si stoupnete do druhé fronty. Ohleduplné, že? Z kohoutků teče studená, takže když vám po tanci nebo orgasmu vyprahne, stačí si natočit.

Sauna bez Multisportky

Nikdo z nás nemá hodinky, takže brzo ztrácíme pojem o čase. Střídáme dupačku a tlachání u bazénku. Občas mi někdo pochválí neonově žlutý harness. Až ex post se dozvídám, že je od berlínské návrhářky Fogueliny, jejíž kousky se vzájemně skvěle doplňují a kombinují. S gustem koukám na modely ostatních, ale postupně okolní nahotu přestávám vnímat, slévá se v indiferentní masu. Obdivuju starší ravers s šedivými vlasy a uvažuju o tom, jak moc musí být tohle součástí jejich identity, když dají přednost sobotnímu mejdanu před pohodindou u telky.

S postupující hodinou přibývá všudypřítomného sexu. Samozřejmě tu najdete i klasické darkroomy (kam mi Xoch taky během večera na chvíli zmizí), ale spousta požitkářů masturbuje nebo souloží přímo na parketu nebo ve výklenkách spojovacích chodeb, u kterých se hromadí i publikum.

Bad trip, nebo subkulturní performance?

Rozdíly mezi performance a spontánními orgiemi se postupně stírají. V hlavním sále zaregistruju shibari. O kousek dál narážím na dvě nemocniční postele. Na jedné z nich jsou dvě asijské dívky. Jedná má opřenou hlavu o polštář a vystrkuje zadek, druhá ji hladí po zadní straně stehen bičíkem (který později vymění za svíčky). Na vedlejší posteli leží další žena se zavřenýma očima a třese se. Ptám se přátel, jestli jde o bad trip nebo o subkulturní záležitost z anime nebo hentai, ale nikdo z nás si není jistý.

V útrobách klubu najdu stage s osmdesátkovým discem a trávím tu většinu zbytek večera. Za pultem stojí DJ ve věku mého táty v obleku Maria. Jsem nadšená z jeho vousů, čepice a modrých montérek na nahém těle.

Domové, subové, puppies

Občas si zajdeme odpočinout k bazénku. V jednu chvíli zatoužím po koupačce, svléknu se a dám pár temp kolem. Teplota mě rychle vyžene ven. Vypadá to, že v březnu bazén slouží jako ochlazovací káď. Návštěvníci vycházející ze sauny se většinou jen dlouze sprchují na exponovaném místě u bazénu. Užívají si pohledy ostatních. Všímám si muže, co má na penisu cock cage. I to je jedna z tradičních BDSM záležitostí. Kdo má od klícky asi klíček?

Nepřehlédnutelní jsou i “pejskové” v kožených maskách přes obličej, kteří jejich majitelé pyšně vodí na vodítku, a další submisivně-dominantní role plays. Každá sexuální preference a její svobodné vyjádření tu má své, nikým nezpochybnitelné, místo. Stejně jako právo na pouhý tanec.

Každý má své místo – i vanilky

Čekala jsem, že mě orgie kolem budou víc vzrušovat, ale utvrzuji se v tom, že jsem dost vanilka, jak se říká osobám bez vztahu nekonvenčním praktikám. Pozorováním ukájím svou pozornost, ne touhu.

Jasně, alfou a omegou veškerého dění je oboustranný konsent. Přesto pro mě zůstává otázkou, kam naše hranice dočasně posouvají drogy. A jestli je slečna, která se rozhodla pařit na oválném pódiu s tyčí, stoprocentně v pohodě s vlkem samotářem, co onanuje rozvalený na židli pod ní.

 My odcházíme, KitKat zůstává

Po čtvrté hodině ranní definitivně střízlivím. Pomalu se u poslední cigarety v chill zóně připravujeme na loučení a odchod domů.

Moje premiéra v KitKatu neměla chybu. Přesto mám pocit, že při druhé návštěvě bych si ten potenciál klubu dokázala vychutnat víc. Můj manžel mě sem nikdy nedoprovodí, ale po boku besties si to ráda zopakuju. Jednou věcí jsem si totiž jistá: každá noc v KitKatu je unikát!

Pokud vás téma zaujalo, můžete si také poslechnout podcast Vyhonit ďábla a jejich 48. epizodu Sex party v Berlíně.